Poznej bohatství Drahanské vrchoviny!

Tomáš
Poznej bohatství Drahanské vrchoviny!

Turistika

Okolí Benešova nabízí spoustu možností pro turistiku i relaxování. Prozkoumejte tipy kam na výlet a vydejte se objevovat nová kouzelná místa. Jsme obklopeni rozsáhlými lesy drahanské vrchoviny s nádhernými výhledy do krajiny. Lesy jsou protkány sítí značených cyklostezek vedených většinou po zpevněných cestách. Terén je rovinnatý.
JESKYNĚ pro všechny milovníky tajemna Naše farma je pomyslnou branou do Moravského krasu a přímo vybízí k návštěvě tohoto tajemného podzemí. Největší propast svého druhu ve střední Evropě je světoznámá propast Macocha a rozhodně stojí za návštěvu. Sloupsko-šošůvské jeskyně, které jsou největší zpřístupněné jeskyně v České republice vás okouzlí rozsáhlým komplexem dómů, chodeb a obrovskými podzemními propastmi, které navíc spojují dvě podzemní patra. Moravský kras je krasová oblast a geomorfologický podcelek severovýchodně od Brna, který je částí Drahanské vrchoviny. Jedná se o největší a nejlépe vyvinutou krasovou oblast s nejširším spektrem krasových jevů v České republice. Nacházejí se zde všechny krasové útvary s výjimkou polí.  Propast Macocha Hlavním turistickým lákadlem Moravského krasu je světoznámá propast Macocha, která je součástí komplexu Punkevních jeskyní. Do propasti lze buď nahlédnout shora z horního či dolního můstku nebo zdola při návštěvě Punkevních jeskyní. Její největší hloubka je 138,4 m. Cyklotrasy a horolezectví Moravský kras je protkán hustou sítí turistických tras pro pěší i cyklotras. Územím krasu prochází cyklotrasy 5 (Jantarová stezka), 505, 5005, 507, 5075, 5077, 5078, 5079, 5080, 5081, 5082, 5083, 5085, 5116, 5117, 5119, 5134 a 5139. Skalní terény v Pustém a Suchém žlebu, v Holštejnském údolí, kolem Sloupsko-šošůvských jeskyní, v Kolíbkách, v Křtinském údolí a v Údolí Říčky jsou vhodnými a často navštěvovanými horolezeckými terény.
15 locals recommend
Moravian Karst
15 locals recommend
JESKYNĚ pro všechny milovníky tajemna Naše farma je pomyslnou branou do Moravského krasu a přímo vybízí k návštěvě tohoto tajemného podzemí. Největší propast svého druhu ve střední Evropě je světoznámá propast Macocha a rozhodně stojí za návštěvu. Sloupsko-šošůvské jeskyně, které jsou největší zpřístupněné jeskyně v České republice vás okouzlí rozsáhlým komplexem dómů, chodeb a obrovskými podzemními propastmi, které navíc spojují dvě podzemní patra. Moravský kras je krasová oblast a geomorfologický podcelek severovýchodně od Brna, který je částí Drahanské vrchoviny. Jedná se o největší a nejlépe vyvinutou krasovou oblast s nejširším spektrem krasových jevů v České republice. Nacházejí se zde všechny krasové útvary s výjimkou polí.  Propast Macocha Hlavním turistickým lákadlem Moravského krasu je světoznámá propast Macocha, která je součástí komplexu Punkevních jeskyní. Do propasti lze buď nahlédnout shora z horního či dolního můstku nebo zdola při návštěvě Punkevních jeskyní. Její největší hloubka je 138,4 m. Cyklotrasy a horolezectví Moravský kras je protkán hustou sítí turistických tras pro pěší i cyklotras. Územím krasu prochází cyklotrasy 5 (Jantarová stezka), 505, 5005, 507, 5075, 5077, 5078, 5079, 5080, 5081, 5082, 5083, 5085, 5116, 5117, 5119, 5134 a 5139. Skalní terény v Pustém a Suchém žlebu, v Holštejnském údolí, kolem Sloupsko-šošůvských jeskyní, v Kolíbkách, v Křtinském údolí a v Údolí Říčky jsou vhodnými a často navštěvovanými horolezeckými terény.
Jeskyně Blanických rytířů je uměle vytvořená pískovcová jeskyně nacházející se u Rudky, nedaleko Kunštátu. První nápad na vytvoření umělé jeskyně dostal uzenář a starosta Kunštátu František Burian, poté co Stanislav Rolínek dokončil třináctimetrovou sochu Tomáše Garrigue Masaryka, slavnostně odhalenou 28.10.1928. Práce na jeskyni byly zahájeny bezprostředně poté v listopadu 1928. První vznikl lev u vstupu a stejně jako T.G. Masaryka, ani lva Rolínek do té doby neviděl. Předlohou se mu staly fotografie. Jako druhý vznikl strážce jeskyně a po něm další postavy. V jeskyni bylo vytvořeno 17 soch blanických rytířů, včetně sochy svatého Václava a soch tří legionářů. Část soch však musela být, stejně jako Masaryk, za okupace odstraněna. Největší rytíři jsou strážci svatováclavské koruny měřící přes tři metry. V červenci roku 1931 Rolínek na následky vleklé nemoci zemřel a sochy v rytířském sále podle jeho návrhů dokončovali jiní. Za sálem měly podle původního návrhu být ještě stáje, zbrojnice a chodba slavných. K jejich realizaci však již nedošlo. Osobně tesal však i mecenáš Burian a to dětskou jeskyňku se Sněhurkou a sedmi trpaslíky. Trpaslíci byli ale v roce 1962 zničeni. Jména trpaslíků - Prófa, Kejchal, Rejpal, Šmudla, Stydlín, Štístko, Dřimal. Trpaslíci byli obnoveni v roce 1994, po navrácení jeskyně vnučce Františka Buriana Zdeňce Popelkové. Poblíž jeskyně byla postavena rozhledna, penzión a koupaliště se dvěma bazény. Koupaliště však později zaniklo. Jeskyně se nyní nachází v oploceném areálu společně s Burianovou rozhlednou i zbytky sochy TGM. Ta byla za druhé světové války skryta za nadstavbou, avšak po udání byla zničena, dochovány zůstaly pouze boty postavy a její obrys na skále. V areálu jsou k vidění i sochařské výtvory z mezinárodních sympózií. V okolí jeskyně je vysazeno množství exotických dřevin.
Cave Blanik Knights
Jeskyně Blanických rytířů je uměle vytvořená pískovcová jeskyně nacházející se u Rudky, nedaleko Kunštátu. První nápad na vytvoření umělé jeskyně dostal uzenář a starosta Kunštátu František Burian, poté co Stanislav Rolínek dokončil třináctimetrovou sochu Tomáše Garrigue Masaryka, slavnostně odhalenou 28.10.1928. Práce na jeskyni byly zahájeny bezprostředně poté v listopadu 1928. První vznikl lev u vstupu a stejně jako T.G. Masaryka, ani lva Rolínek do té doby neviděl. Předlohou se mu staly fotografie. Jako druhý vznikl strážce jeskyně a po něm další postavy. V jeskyni bylo vytvořeno 17 soch blanických rytířů, včetně sochy svatého Václava a soch tří legionářů. Část soch však musela být, stejně jako Masaryk, za okupace odstraněna. Největší rytíři jsou strážci svatováclavské koruny měřící přes tři metry. V červenci roku 1931 Rolínek na následky vleklé nemoci zemřel a sochy v rytířském sále podle jeho návrhů dokončovali jiní. Za sálem měly podle původního návrhu být ještě stáje, zbrojnice a chodba slavných. K jejich realizaci však již nedošlo. Osobně tesal však i mecenáš Burian a to dětskou jeskyňku se Sněhurkou a sedmi trpaslíky. Trpaslíci byli ale v roce 1962 zničeni. Jména trpaslíků - Prófa, Kejchal, Rejpal, Šmudla, Stydlín, Štístko, Dřimal. Trpaslíci byli obnoveni v roce 1994, po navrácení jeskyně vnučce Františka Buriana Zdeňce Popelkové. Poblíž jeskyně byla postavena rozhledna, penzión a koupaliště se dvěma bazény. Koupaliště však později zaniklo. Jeskyně se nyní nachází v oploceném areálu společně s Burianovou rozhlednou i zbytky sochy TGM. Ta byla za druhé světové války skryta za nadstavbou, avšak po udání byla zničena, dochovány zůstaly pouze boty postavy a její obrys na skále. V areálu jsou k vidění i sochařské výtvory z mezinárodních sympózií. V okolí jeskyně je vysazeno množství exotických dřevin.
Radiolokační stanice Skalky u Benešova Meteorologické radiolokátory slouží ke zjišťování rozložení okamžitých intenzit atmosférických srážek a výskytu jevů spojených s oblačností na velké ploše řádu 100.000 km čtverečních, do vzdálenosti řádově 100-200 km a pro detekci bouřkové oblačnosti do vzdálenosti cca 250-300 km. Oblast nejvyššího bodu Drahanské vrchoviny - kóta Skalky (735 m.n.m.) byla vybrána pro umístění meteorologického radaru již koncem 60. let minulého století. Původní záměry, které předpokládaly ruční měření s 16-ti člennou obsluhou stanice , nebyly až do 90. let z finančních důvodů realizovány. S využitím moderních technologií byl v r.1993 nově koncipován stavební záměr na bezobslužnou automatickou radarovou stanici s dálkovým řízením. Stavbu radiolokátoru provedla firma Agrostav Jevíčko podle projektové dokumentace firmy Kovoprojekta Brno, stavební práce započaly v červnu 1994. Montáž vlastního radiolokátoru na tubus věže byla ukončena v srpnu 1995 a od 11. 4. 1996 byl po ukončení zkušebního provozu zahájen „ostrý” operativní provoz. Co se týče provedení vlastní stavby, jedná se o speciální věž s podestou ve výšce +35m nad okolním terénem. Věž je řešena jako železobetonový tubus kruhového průřezu, budovaný metodou tažného bednění a nepřetržité betonáže. Pod vrcholem věže na úrovni +31m je prstencovitý prostor, tvořený ocelovou konstrukcí oplášťovanou sendvičovými panely pro umístění rozhodující technologie radiolokátoru. V přízemních prostorách je místnost pro dílnu, ložnice pro servisní tým a prostory pro zdroj náhradního napájení (UPS), ve spojení s automatickým dieselgenerátorem řízeným mikroprocesorem, který má zásadní vliv na spolehlivost funkce stanice při poruše elektrické sítě. Automatizovaný digitální meteorologický radiolokátor byl dodán německou firmou GEMATRONIK (pořizovací hodnota 29.000.000 Kč). Hlavní technické parametry radiolokátoru vysílač - magnetron laditelný v pásmu 5,450 - 5,825 GHz, pracovní frekvence kóty Skalky je 5,655 GHz, vlnová délka 5,3 cm, impulsní výkon 250 kW s délkou impulsu 2,0/0,85 mikrosekund, nastavitelná opakovací frekvence 250 - 1200 Hz přijímač - řešen jako superheterodyn se stabilním místním oscilátorem a koherentním detektorem s citlivostí lepší než 109 dBm, šumové číslo 4 dB, mezifrekvenční kmitočet 30MHz, šířka pásma (přepínatelná dle opakovací frekvence) 0,6 / 1,5 MHz, dynamický rozsah logaritmické amplitudové charakteristiky vyšší než 85 dB anténní systém - kruhový parabolický reflektor s trychtýřovitým zářičem, průměr antény 4,2 m, šířka anténního svazku 0,8°, zisk antény > 44 dB, polarizace horizontální, ovládání antény - v azimutu 0-6 ot./min. - 0 až 360°, v elevaci -2 až 90° Adresa: Radiolokační stanice Skalky u Benešova 679 53 Benešov u Boskovic
Meteoradar Skalky u Protivanova
Radiolokační stanice Skalky u Benešova Meteorologické radiolokátory slouží ke zjišťování rozložení okamžitých intenzit atmosférických srážek a výskytu jevů spojených s oblačností na velké ploše řádu 100.000 km čtverečních, do vzdálenosti řádově 100-200 km a pro detekci bouřkové oblačnosti do vzdálenosti cca 250-300 km. Oblast nejvyššího bodu Drahanské vrchoviny - kóta Skalky (735 m.n.m.) byla vybrána pro umístění meteorologického radaru již koncem 60. let minulého století. Původní záměry, které předpokládaly ruční měření s 16-ti člennou obsluhou stanice , nebyly až do 90. let z finančních důvodů realizovány. S využitím moderních technologií byl v r.1993 nově koncipován stavební záměr na bezobslužnou automatickou radarovou stanici s dálkovým řízením. Stavbu radiolokátoru provedla firma Agrostav Jevíčko podle projektové dokumentace firmy Kovoprojekta Brno, stavební práce započaly v červnu 1994. Montáž vlastního radiolokátoru na tubus věže byla ukončena v srpnu 1995 a od 11. 4. 1996 byl po ukončení zkušebního provozu zahájen „ostrý” operativní provoz. Co se týče provedení vlastní stavby, jedná se o speciální věž s podestou ve výšce +35m nad okolním terénem. Věž je řešena jako železobetonový tubus kruhového průřezu, budovaný metodou tažného bednění a nepřetržité betonáže. Pod vrcholem věže na úrovni +31m je prstencovitý prostor, tvořený ocelovou konstrukcí oplášťovanou sendvičovými panely pro umístění rozhodující technologie radiolokátoru. V přízemních prostorách je místnost pro dílnu, ložnice pro servisní tým a prostory pro zdroj náhradního napájení (UPS), ve spojení s automatickým dieselgenerátorem řízeným mikroprocesorem, který má zásadní vliv na spolehlivost funkce stanice při poruše elektrické sítě. Automatizovaný digitální meteorologický radiolokátor byl dodán německou firmou GEMATRONIK (pořizovací hodnota 29.000.000 Kč). Hlavní technické parametry radiolokátoru vysílač - magnetron laditelný v pásmu 5,450 - 5,825 GHz, pracovní frekvence kóty Skalky je 5,655 GHz, vlnová délka 5,3 cm, impulsní výkon 250 kW s délkou impulsu 2,0/0,85 mikrosekund, nastavitelná opakovací frekvence 250 - 1200 Hz přijímač - řešen jako superheterodyn se stabilním místním oscilátorem a koherentním detektorem s citlivostí lepší než 109 dBm, šumové číslo 4 dB, mezifrekvenční kmitočet 30MHz, šířka pásma (přepínatelná dle opakovací frekvence) 0,6 / 1,5 MHz, dynamický rozsah logaritmické amplitudové charakteristiky vyšší než 85 dB anténní systém - kruhový parabolický reflektor s trychtýřovitým zářičem, průměr antény 4,2 m, šířka anténního svazku 0,8°, zisk antény > 44 dB, polarizace horizontální, ovládání antény - v azimutu 0-6 ot./min. - 0 až 360°, v elevaci -2 až 90° Adresa: Radiolokační stanice Skalky u Benešova 679 53 Benešov u Boskovic
Přírodní rezervace Pavlovské mokřady - luční porosty v pramenné oblasti Bělé - tvoří jedinečnou lokalitu rašeliniště přechodového až vrchovištního typu v geomorfologickém celku Drahanské vrchoviny. Chráněné území se nachází severně od Pavlovského dvora v k.ú. Benešov, okr. Blansko. Území leží v kulminační části Drahanské vrchoviny. Geomorfologicky se jedná o široce vydutou pánev v nadmořské výšce 650 - 680 m n.m. Pánev je na větších plochách vyplněna rašeliništi přechodového až vrchovištního typu. Hloubka vrstvy rašeliny dosahovala až do 2 metrů. Rašelina se zde těžila už během druhé světové války a zřejmě i dříve pro palivové účely. Od sedmdesátých let je rašeliniště téměř vytěženo a území odvodněno odvodňovacími kanály. Během těžby ale došlo k poměrným zásahům do ekologické stability celého území, zejména ze strany zemědělců. Jejich nadměrná těžba rašeliny a meliorace dokázala zničit celou řadu chráněných a ohrožených rostlin, které se od té doby dodnes na území nepodařilo obnovit. Z důvodu silného zamokření se území nepodařilo úspěšně odvodnit, a tak alespoň některé části mají zachovaný mokřadní charakter. Jsou to spíše jen vlhké louky a porosty vrb a olší. Z vlastního vrchoviště se však bohužel zachoval jen nepatrný fragment velikosti několika desítek metrů čtverečních. Zbytek vytěžené plochy je porostlí bezkolencem rákosovitým a smrkem. Vyskytuje se zde celá řada vzácných živočichů, především obojživelníků a plazů. Z chráněných druhů to je například: zmije obecná, čolek horský, několik druhů skokanů, hnízdí zde také linduška říční. Z početné řady chráněných ohrožených druhů rostlin zde můžeme najít: upolín evropský, kosatec sibiřský, bříza pýřitá, mečík střechovitý, vstavač skvrnitý, vstavač májový, ďáblík bahenní, suchopýr úzkolistý, rosnatka okrouhlolistá, suchopýr pochvatý, vachta trojlistá, a celou řadu dalších. Celková výměra chráněného území činí 125,4 hektaru.
Pavlovské mokřady
Přírodní rezervace Pavlovské mokřady - luční porosty v pramenné oblasti Bělé - tvoří jedinečnou lokalitu rašeliniště přechodového až vrchovištního typu v geomorfologickém celku Drahanské vrchoviny. Chráněné území se nachází severně od Pavlovského dvora v k.ú. Benešov, okr. Blansko. Území leží v kulminační části Drahanské vrchoviny. Geomorfologicky se jedná o široce vydutou pánev v nadmořské výšce 650 - 680 m n.m. Pánev je na větších plochách vyplněna rašeliništi přechodového až vrchovištního typu. Hloubka vrstvy rašeliny dosahovala až do 2 metrů. Rašelina se zde těžila už během druhé světové války a zřejmě i dříve pro palivové účely. Od sedmdesátých let je rašeliniště téměř vytěženo a území odvodněno odvodňovacími kanály. Během těžby ale došlo k poměrným zásahům do ekologické stability celého území, zejména ze strany zemědělců. Jejich nadměrná těžba rašeliny a meliorace dokázala zničit celou řadu chráněných a ohrožených rostlin, které se od té doby dodnes na území nepodařilo obnovit. Z důvodu silného zamokření se území nepodařilo úspěšně odvodnit, a tak alespoň některé části mají zachovaný mokřadní charakter. Jsou to spíše jen vlhké louky a porosty vrb a olší. Z vlastního vrchoviště se však bohužel zachoval jen nepatrný fragment velikosti několika desítek metrů čtverečních. Zbytek vytěžené plochy je porostlí bezkolencem rákosovitým a smrkem. Vyskytuje se zde celá řada vzácných živočichů, především obojživelníků a plazů. Z chráněných druhů to je například: zmije obecná, čolek horský, několik druhů skokanů, hnízdí zde také linduška říční. Z početné řady chráněných ohrožených druhů rostlin zde můžeme najít: upolín evropský, kosatec sibiřský, bříza pýřitá, mečík střechovitý, vstavač skvrnitý, vstavač májový, ďáblík bahenní, suchopýr úzkolistý, rosnatka okrouhlolistá, suchopýr pochvatý, vachta trojlistá, a celou řadu dalších. Celková výměra chráněného území činí 125,4 hektaru.

Sport

Chcete strávit dovolenou nebo den volna golfem v nedotčené přírodě? Golf & Ski Resort Kořenec u Boskovic vám nabízí hru na mistrovském 18jamkovém golfovém hřišti, tréninkové plochy a zázemí srubové klubovny s jedinečným architektonickým řešením. V zimě je zde zajištěna úprava běžkařských tratí. Byl jsem zde Aktivitu navštívili 4 lidé  0/5 (0 hodnocení) Golfový areál Kořenec u Boskovic svým návštěvníkům nabízí možnost seznámit se s golfovou hrou a objevit její jedinečnost a krásu. Zázemí areálu tvoří stylová klubovna, jejímž jádrem je pravý kanadský srub. Pro začátečníky jsou připraveny služby profesionálních trenérů, tréninková zázemí a půjčovna golfových potřeb. Na každého zájemce o golf čeká individuální a přátelský přístup. Pokročilejším golfistům je k dispozici 18jamkové hřiště, které je citlivě zasazeno do pastevních luk a remízků Drahanské vrchoviny. Návštěvníky láká výjimečná poloha hřiště v nedotčené přírodě s panoramatickými výhledy do krajiny, oáza klidu s mimořádně čistým ovzduším. Na hřišti najdete dva stylové srubové altánky využívané především jako občerstvovací zastávky pro návštěvníky hřiště. Pro zpříjemnění času mimo golfové hřiště je k dispozici hustá sít cyklostezek, pěších turistických tras, podzemní zázraky Moravského krasu, historické a kulturní památky v blízkém okolí a v neposlední řadě i přátelská atmosféra, se kterou se setká bez rozdílu začínající hráč, člen klubu či náhodný host hledající relaxaci. V golfovém areálu je dále k dispozici Golf restaurant Kořenec, hotel Pythagor***, půjčovna jízdních kol, tenisový kurt v obci. V zimních měsících je zajištěna úprava běžkařských tratí na golfovém hřišti i v jeho okolí.
Kořenec Golf & Ski Resort (Pythagor, a.s.)
Chcete strávit dovolenou nebo den volna golfem v nedotčené přírodě? Golf & Ski Resort Kořenec u Boskovic vám nabízí hru na mistrovském 18jamkovém golfovém hřišti, tréninkové plochy a zázemí srubové klubovny s jedinečným architektonickým řešením. V zimě je zde zajištěna úprava běžkařských tratí. Byl jsem zde Aktivitu navštívili 4 lidé  0/5 (0 hodnocení) Golfový areál Kořenec u Boskovic svým návštěvníkům nabízí možnost seznámit se s golfovou hrou a objevit její jedinečnost a krásu. Zázemí areálu tvoří stylová klubovna, jejímž jádrem je pravý kanadský srub. Pro začátečníky jsou připraveny služby profesionálních trenérů, tréninková zázemí a půjčovna golfových potřeb. Na každého zájemce o golf čeká individuální a přátelský přístup. Pokročilejším golfistům je k dispozici 18jamkové hřiště, které je citlivě zasazeno do pastevních luk a remízků Drahanské vrchoviny. Návštěvníky láká výjimečná poloha hřiště v nedotčené přírodě s panoramatickými výhledy do krajiny, oáza klidu s mimořádně čistým ovzduším. Na hřišti najdete dva stylové srubové altánky využívané především jako občerstvovací zastávky pro návštěvníky hřiště. Pro zpříjemnění času mimo golfové hřiště je k dispozici hustá sít cyklostezek, pěších turistických tras, podzemní zázraky Moravského krasu, historické a kulturní památky v blízkém okolí a v neposlední řadě i přátelská atmosféra, se kterou se setká bez rozdílu začínající hráč, člen klubu či náhodný host hledající relaxaci. V golfovém areálu je dále k dispozici Golf restaurant Kořenec, hotel Pythagor***, půjčovna jízdních kol, tenisový kurt v obci. V zimních měsících je zajištěna úprava běžkařských tratí na golfovém hřišti i v jeho okolí.

Památky

Navštivte historické krásy Drahanské vrchoviny a jejího blízkého okolí!
Židovské město v Boskovicích se rozkládá v jižní části města Boskovice v okrese Blansko na ploše 5 hektarů. Patří k nejzachovalejším židovským památkám v Česku a je propagováno každoročním festivalem „Boskovice – Festival pro židovskou čtvrť“. Celá židovská čtvrť vytváří samostatný urbanistický celek nacházející se jižně od historického jádra Boskovic. Stejně jako v jiných městech drželi Židé svou komunitu od zbytku města a žili po staletí bez jakýchkoliv omezení. Obyvatele ovšem doprovázelo mnoho nevýhod. Například zákaz provozu podomního obchodu v okolních vesnicích, který vešel v platnost roku 1565 a nemohli překročit hranice ghetta v době křesťanských svátků a po setmění. Stálo zde asi 100 domů, které byly rozděleny na 138 bytových jednotek. Ghetto zaznamenalo řadu požárů a to v letech 1696, 1823, 1839, 1870, 1882 a 1906.
Židovské město Boskovice
382 Plačkova
Židovské město v Boskovicích se rozkládá v jižní části města Boskovice v okrese Blansko na ploše 5 hektarů. Patří k nejzachovalejším židovským památkám v Česku a je propagováno každoročním festivalem „Boskovice – Festival pro židovskou čtvrť“. Celá židovská čtvrť vytváří samostatný urbanistický celek nacházející se jižně od historického jádra Boskovic. Stejně jako v jiných městech drželi Židé svou komunitu od zbytku města a žili po staletí bez jakýchkoliv omezení. Obyvatele ovšem doprovázelo mnoho nevýhod. Například zákaz provozu podomního obchodu v okolních vesnicích, který vešel v platnost roku 1565 a nemohli překročit hranice ghetta v době křesťanských svátků a po setmění. Stálo zde asi 100 domů, které byly rozděleny na 138 bytových jednotek. Ghetto zaznamenalo řadu požárů a to v letech 1696, 1823, 1839, 1870, 1882 a 1906.
Kdy a kdo založil kamenný hrad nad městečkem Boskovice, nám dobové písemné prameny nesdělují. Z tmy dávné historie se roku 1222 vynořuje jakýsi Jimram z Boskovic, který ale jistě nepostavil dnešní hrad, neboť v této době byly kamenné hrady v našich zemích zcela ojedinělé a budované pouze zeměpánem. O vzniku hradu nám něco málo napovídá archeologie. Nálezy keramiky z prostoru hradu lze vročit do 2. poloviny 13. století a tehdy patrně boskovický hrad vzniká, a sice na místě, na němž se tyčí dodnes. Druhý vrcholek hradního kopce, tzv. Bašta, vzniká až později a jde o pevnůstku, která zabírá pro hrad velmi nebezpečnou plochu, odkud mohl být obléhán nepřáteli. O významu tohoto místa se obránci hradu přesvědčili několikrát. Hned první písemná zmínka o našem hradě, nesoucí letopočet 1313, nás informuje o jeho dobytí vojskem krále Jana. Pobořený hrad sice vstává záhy z trosek, ale v roce 1389 je dobyt znovu, tentokrát vojsky markraběte Jošta. Obléhání se patrně účastní významný šlechtic Erhart z Kunštátu, který hrad „podle chvályhodného zvyku zemského úplně pobořil“. A snad za odměnu jej v roce 1398 od Jošta dostává. Kolem roku 1400 vzniká s mírnou nadsázkou nový hrad Boskovice, který staví páni z Kunštátu. Zpět do rukou pánů se sedmizubým hřebenem v erbu se hrad i panství vrací načas v roce 1458. Jiřík z Kunštátu a Poděbrad předává majetek do rukou Vaňka Černohorského z Boskovic. Pro hrad i městečko pod ním nastává období stavebního rozvoje. Podoba hradního sídla se mění v duchu stavebních forem pozdní gotiky, vznikají dodnes dochované portály s tzv. protínavou profilací, brána s obloukem zakončeným tzv. oslím hřbetem a v torzu dochovaný velký sál s žebrovou klenbou.hrad boskovice historie Další majitelé, hornická rodina Ederů ze Štiavnice a zejména rytíři ze Zástřizl mění gotický hrad v pohodlné renesanční sídlo, které můžeme nazvat i zámkem. V roce 1568 vzniká honosný portál 1. brány, který nám sděluje jméno stavitele – Jaroše Morkovského ze Zástřizl. Přestavby a život Zástřizlů na hradě Boskovicích představují jeho labutí píseň, pozdější majitel – Walter František Ditriechštejn – vysoko položené sídlo opouští a přímo ve městě buduje tzv. Rezidenci (budova dnešního muzea). Osudy hradu po stržení střech (cca 1733) představují kroniku přeměny na zříceninu. Nechráněné zdi a dřevěné prvky chátrají a padají, až z hradu zbylo současné torzo. V držení hradu se vystřídalo celkem 6 šlechtických rodin a množství jednotlivých majitelů, v jejichž době docházelo k četným přestavbám i destrukcím. Proto si můžete všimnout tolika druhotně zazděných starších kamenických článků (zlomků portálů dveří, ostění oken, klenebních žeber apod.). Celá řada přestaveb tedy dala vzniknout nezaměnitelné podobě hradu Boskovice. Oblíbeným exponátem hradu je cisterna se šlapacím kolem, pocházejícím z doby okolo roku 1671. Cisterna je 26 m hluboká a zajímavostí je, že voda do ní je přiváděna z druhé cisterny, umístěné před hradem. Vysoko položená zřícenina poskytuje krásné výhledy do okolní krajiny. Zájemcům o architekturu nabízí torzo hradu velké množství stop, na jejichž základě lze alespoň v duchu vytvořit představu o tom, jak hrad vypadal, kudy se chodilo, kde stávala kachlová kamna, kde schodiště, kam umístili dávní stavitelé nezbytné záchůdky, kam střílny, kam brány a podobně.
Boskovice Castle
7 Hradní
Kdy a kdo založil kamenný hrad nad městečkem Boskovice, nám dobové písemné prameny nesdělují. Z tmy dávné historie se roku 1222 vynořuje jakýsi Jimram z Boskovic, který ale jistě nepostavil dnešní hrad, neboť v této době byly kamenné hrady v našich zemích zcela ojedinělé a budované pouze zeměpánem. O vzniku hradu nám něco málo napovídá archeologie. Nálezy keramiky z prostoru hradu lze vročit do 2. poloviny 13. století a tehdy patrně boskovický hrad vzniká, a sice na místě, na němž se tyčí dodnes. Druhý vrcholek hradního kopce, tzv. Bašta, vzniká až později a jde o pevnůstku, která zabírá pro hrad velmi nebezpečnou plochu, odkud mohl být obléhán nepřáteli. O významu tohoto místa se obránci hradu přesvědčili několikrát. Hned první písemná zmínka o našem hradě, nesoucí letopočet 1313, nás informuje o jeho dobytí vojskem krále Jana. Pobořený hrad sice vstává záhy z trosek, ale v roce 1389 je dobyt znovu, tentokrát vojsky markraběte Jošta. Obléhání se patrně účastní významný šlechtic Erhart z Kunštátu, který hrad „podle chvályhodného zvyku zemského úplně pobořil“. A snad za odměnu jej v roce 1398 od Jošta dostává. Kolem roku 1400 vzniká s mírnou nadsázkou nový hrad Boskovice, který staví páni z Kunštátu. Zpět do rukou pánů se sedmizubým hřebenem v erbu se hrad i panství vrací načas v roce 1458. Jiřík z Kunštátu a Poděbrad předává majetek do rukou Vaňka Černohorského z Boskovic. Pro hrad i městečko pod ním nastává období stavebního rozvoje. Podoba hradního sídla se mění v duchu stavebních forem pozdní gotiky, vznikají dodnes dochované portály s tzv. protínavou profilací, brána s obloukem zakončeným tzv. oslím hřbetem a v torzu dochovaný velký sál s žebrovou klenbou.hrad boskovice historie Další majitelé, hornická rodina Ederů ze Štiavnice a zejména rytíři ze Zástřizl mění gotický hrad v pohodlné renesanční sídlo, které můžeme nazvat i zámkem. V roce 1568 vzniká honosný portál 1. brány, který nám sděluje jméno stavitele – Jaroše Morkovského ze Zástřizl. Přestavby a život Zástřizlů na hradě Boskovicích představují jeho labutí píseň, pozdější majitel – Walter František Ditriechštejn – vysoko položené sídlo opouští a přímo ve městě buduje tzv. Rezidenci (budova dnešního muzea). Osudy hradu po stržení střech (cca 1733) představují kroniku přeměny na zříceninu. Nechráněné zdi a dřevěné prvky chátrají a padají, až z hradu zbylo současné torzo. V držení hradu se vystřídalo celkem 6 šlechtických rodin a množství jednotlivých majitelů, v jejichž době docházelo k četným přestavbám i destrukcím. Proto si můžete všimnout tolika druhotně zazděných starších kamenických článků (zlomků portálů dveří, ostění oken, klenebních žeber apod.). Celá řada přestaveb tedy dala vzniknout nezaměnitelné podobě hradu Boskovice. Oblíbeným exponátem hradu je cisterna se šlapacím kolem, pocházejícím z doby okolo roku 1671. Cisterna je 26 m hluboká a zajímavostí je, že voda do ní je přiváděna z druhé cisterny, umístěné před hradem. Vysoko položená zřícenina poskytuje krásné výhledy do okolní krajiny. Zájemcům o architekturu nabízí torzo hradu velké množství stop, na jejichž základě lze alespoň v duchu vytvořit představu o tom, jak hrad vypadal, kudy se chodilo, kde stávala kachlová kamna, kde schodiště, kam umístili dávní stavitelé nezbytné záchůdky, kam střílny, kam brány a podobně.
Zámek vystavěný v empírovém stylu během let 1819-1826 na místě bývalého dominikánského kláštera patří k nejkrásnějším empírovým stavbám v celé České republice. Nechte se unést čistotou slohové architektury již při vstupu do vestibulu s mohutnými toskánskými sloupy a unikátním trojramenným empírovým schodištěm, objevte rozmanitost zámeckých pokojů a sálů. V přiléhajícím zámeckém parku lze nalézt mnoho vzácných a pozoruhodných dřevin. Zámek Boskovice i hrad Boskovice jsou součástmi historického dědictví rodiny Mensdorff-Pouilly. Obě kulturní památky jsou veřejnosti přístupné.
6 locals recommend
Chateau Boskovice
638 Hradní
6 locals recommend
Zámek vystavěný v empírovém stylu během let 1819-1826 na místě bývalého dominikánského kláštera patří k nejkrásnějším empírovým stavbám v celé České republice. Nechte se unést čistotou slohové architektury již při vstupu do vestibulu s mohutnými toskánskými sloupy a unikátním trojramenným empírovým schodištěm, objevte rozmanitost zámeckých pokojů a sálů. V přiléhajícím zámeckém parku lze nalézt mnoho vzácných a pozoruhodných dřevin. Zámek Boskovice i hrad Boskovice jsou součástmi historického dědictví rodiny Mensdorff-Pouilly. Obě kulturní památky jsou veřejnosti přístupné.
Zámek Blansko je renesanční zámek ve městě Blansko v Jihomoravském kraji. První zmínky o Blansku pocházejí z první poloviny 12. století. To se stalo biskupským majetkem a kromě kostela zde pravděpodobně stávalo nějaké opevněné sídlo (tvrz či dvůr), které se však zřejmě nacházelo na Starém Blansku. K tomuto se váže pověst o dobývání Tatary při jejich vpádu na Moravu. Středověká tvrz však byla postavena i na Novém Blansku a pravděpodobně u ní se uvádí v roce 1431 biskupský man Mikuláš z Vážan. První zaručená zmínka o tvrzi pochází až z roku 1532, kdy tam Jan Skála z Doubravky prostavěl 900 zlatých. Přestavbu na renesanční zámek zahájil na konci 16. století moravský zemský prokurátor Matyáš Žalkovský ze Žalkovic. Přestavbu ale dokončil až roku 1604 jeho syn Jan Žalkovský ze Žalkovic. Od roku 1631 drželi zámek páni z Rožmitálu. Za třicetileté války byl zámek poškozen a opravili ho teprve Gellhornové, kteří ho vlastnili od roku 1694 a kteří zde sídlili. Blanenský statek však zadlužili a roku 1766 ho prodali rodu Salmů. Ti však sídlili v Rájci a blanenský zámek používali jako letní sídlo. V zámku bydlela v 18. a 19. století řada významných lidí, jako např. Karel Reichenbach, Karolina Meineke, Jindřich Wankel, Josef Dobrovský, Josef Mánes, Ferdinand von Saar a další. V roce 1818 zámek vyhořel a hrabě Hugo František Salm ho nechal opravit, přičemž byly provedeny stavební změny. Další opravy a změny provedli jeho nástupci. Na konci 19. a začátku 20. století však začal zámek chátrat a ve třicátých letech 20. století byl využíván jako nájemní dům a noclehárna. Město Blansko mělo zájem o jeho odkoupení, ale bezvýsledně. Po druhé světové válce byl zabaven na základě dekretů prezidenta Beneše. V letech 1960-1969 zde probíhala generální rekonstrukce a zámek byl předán do užívání Okresnímu vlastivědnému muzeu. Přitom byl upraven do novorenesanční podoby vytvořením nepůvodních renesančních prvků (klenby v arkádách a interiérech, malba nádvorních fasád, vstupní portál), lépe vyhovující představám tehdejšího uživatele.
Zámek Blansko
1 Zámek
Zámek Blansko je renesanční zámek ve městě Blansko v Jihomoravském kraji. První zmínky o Blansku pocházejí z první poloviny 12. století. To se stalo biskupským majetkem a kromě kostela zde pravděpodobně stávalo nějaké opevněné sídlo (tvrz či dvůr), které se však zřejmě nacházelo na Starém Blansku. K tomuto se váže pověst o dobývání Tatary při jejich vpádu na Moravu. Středověká tvrz však byla postavena i na Novém Blansku a pravděpodobně u ní se uvádí v roce 1431 biskupský man Mikuláš z Vážan. První zaručená zmínka o tvrzi pochází až z roku 1532, kdy tam Jan Skála z Doubravky prostavěl 900 zlatých. Přestavbu na renesanční zámek zahájil na konci 16. století moravský zemský prokurátor Matyáš Žalkovský ze Žalkovic. Přestavbu ale dokončil až roku 1604 jeho syn Jan Žalkovský ze Žalkovic. Od roku 1631 drželi zámek páni z Rožmitálu. Za třicetileté války byl zámek poškozen a opravili ho teprve Gellhornové, kteří ho vlastnili od roku 1694 a kteří zde sídlili. Blanenský statek však zadlužili a roku 1766 ho prodali rodu Salmů. Ti však sídlili v Rájci a blanenský zámek používali jako letní sídlo. V zámku bydlela v 18. a 19. století řada významných lidí, jako např. Karel Reichenbach, Karolina Meineke, Jindřich Wankel, Josef Dobrovský, Josef Mánes, Ferdinand von Saar a další. V roce 1818 zámek vyhořel a hrabě Hugo František Salm ho nechal opravit, přičemž byly provedeny stavební změny. Další opravy a změny provedli jeho nástupci. Na konci 19. a začátku 20. století však začal zámek chátrat a ve třicátých letech 20. století byl využíván jako nájemní dům a noclehárna. Město Blansko mělo zájem o jeho odkoupení, ale bezvýsledně. Po druhé světové válce byl zabaven na základě dekretů prezidenta Beneše. V letech 1960-1969 zde probíhala generální rekonstrukce a zámek byl předán do užívání Okresnímu vlastivědnému muzeu. Přitom byl upraven do novorenesanční podoby vytvořením nepůvodních renesančních prvků (klenby v arkádách a interiérech, malba nádvorních fasád, vstupní portál), lépe vyhovující představám tehdejšího uživatele.
Větrný mlýn postavil v roce 1866 Jakub Veselý, tehdejší starosta obce. Mlýn se nachází jižně od středu obce na kopci Kořenec v nadmořské výšce 620 m v Drahanské vrchovině. Byl funkční až do roku 1950 za posledního mlynáře Josefa Pokorného. V roce 1953 byla opravena střecha. V roce 1967 byl mlýn prodán a využíván jako rekreační objekt. V roce 1972 a 1995 byl rekonstruován. V roce 1944 bylo vichřicí zničeno větrné kolo o šesti křídlech, později nahrazeno pouze čtyřmi křídly. Po roce 1953 zničené větrné kolo nebylo opraveno. Mlýn byl vybaven naftovým motorem pro mletí za bezvětří. V roce 1950 navštívil mlýn malíř Otakar Kubín.
Větrný mlýn Kořenec
Větrný mlýn postavil v roce 1866 Jakub Veselý, tehdejší starosta obce. Mlýn se nachází jižně od středu obce na kopci Kořenec v nadmořské výšce 620 m v Drahanské vrchovině. Byl funkční až do roku 1950 za posledního mlynáře Josefa Pokorného. V roce 1953 byla opravena střecha. V roce 1967 byl mlýn prodán a využíván jako rekreační objekt. V roce 1972 a 1995 byl rekonstruován. V roce 1944 bylo vichřicí zničeno větrné kolo o šesti křídlech, později nahrazeno pouze čtyřmi křídly. Po roce 1953 zničené větrné kolo nebylo opraveno. Mlýn byl vybaven naftovým motorem pro mletí za bezvětří. V roce 1950 navštívil mlýn malíř Otakar Kubín.
Umělá zřícenina hrádku, nazývaného také Špacírštejn, postavená z nasucho skládaných kamenů je výsledkem několikaleté práce pana Procházky z nedaleké obce Lipová. Dominantou stavby je 3 m vysoká kruhová věž. Pro návštěvníky je zde připraveno i ohniště s lavičkou.
Hrádek Lipová - špacírštejn
Umělá zřícenina hrádku, nazývaného také Špacírštejn, postavená z nasucho skládaných kamenů je výsledkem několikaleté práce pana Procházky z nedaleké obce Lipová. Dominantou stavby je 3 m vysoká kruhová věž. Pro návštěvníky je zde připraveno i ohniště s lavičkou.
Zámek Lysice je stavební památka nacházející se ve stejnojmenném městysu Lysice na jižní Moravě. K zajímavostem zámku patří, že se zde natáčela část čtvrté epizody televizního seriálu Četnické humoresky (díl Beáta). Zámek je ve vlastnictví státu, je zpřístupněný veřejnosti a jeho správou je pověřen Národní památkový ústav. Je chráněn jako národní kulturní památka České republiky. V současné době má zámek barokní podobu, ale vznikl na místě vodní tvrze pánů z Kunštátu, o které první zmínka pochází z počátku 14. století. Renesanční přestavba proběhla koncem 16. století. Tehdy byly také položeny základy zámecké zahrady. Barokní stavební fáze zámku, provedená patrně v letech 1705–1711 za vlády hraběte Antonína Amata Serényiho, byla s největší pravděpodobností uskutečněna brněnským stavebním mistrem Mořicem Grimmem. Na počátku 19. století získali Lysice Dubští z Třebomyslic, kterým zámek s přilehlým panstvím patřil až do roku 1945. Mezi nejznámější členy rodu patřila rakouská spisovatelka Marie, provdaná Ebner von Eschenbach, která na zámku často pobývala a tvořila. Stavba prošla výraznými stavebními úpravami v 2. polovině 19. století podle projektu stavebního mistra Kajetána Vašíčka; je pravděpodobné, že do podoby přestaveb zasáhl i diletující architekt a tehdejší majitel zámku hrabě Emanuel Dubský z Třebomyslic. Kromě vnitřních interiérů je zde možno navštívit okrasnou zahradu s oranžerií[1] a skleníky a nevšední kolonádu přiléhající přímo k zámku. Posledním soukromým vlastníkem byl Albrecht Dubský, kterému byl zámek zabaven a později zpřístupněn veřejnosti. Na přelomu 60. a 70. let 20. století prodělala stavba výraznou rekonstrukci.
Státní zámek Lysice
Zámecká
Zámek Lysice je stavební památka nacházející se ve stejnojmenném městysu Lysice na jižní Moravě. K zajímavostem zámku patří, že se zde natáčela část čtvrté epizody televizního seriálu Četnické humoresky (díl Beáta). Zámek je ve vlastnictví státu, je zpřístupněný veřejnosti a jeho správou je pověřen Národní památkový ústav. Je chráněn jako národní kulturní památka České republiky. V současné době má zámek barokní podobu, ale vznikl na místě vodní tvrze pánů z Kunštátu, o které první zmínka pochází z počátku 14. století. Renesanční přestavba proběhla koncem 16. století. Tehdy byly také položeny základy zámecké zahrady. Barokní stavební fáze zámku, provedená patrně v letech 1705–1711 za vlády hraběte Antonína Amata Serényiho, byla s největší pravděpodobností uskutečněna brněnským stavebním mistrem Mořicem Grimmem. Na počátku 19. století získali Lysice Dubští z Třebomyslic, kterým zámek s přilehlým panstvím patřil až do roku 1945. Mezi nejznámější členy rodu patřila rakouská spisovatelka Marie, provdaná Ebner von Eschenbach, která na zámku často pobývala a tvořila. Stavba prošla výraznými stavebními úpravami v 2. polovině 19. století podle projektu stavebního mistra Kajetána Vašíčka; je pravděpodobné, že do podoby přestaveb zasáhl i diletující architekt a tehdejší majitel zámku hrabě Emanuel Dubský z Třebomyslic. Kromě vnitřních interiérů je zde možno navštívit okrasnou zahradu s oranžerií[1] a skleníky a nevšední kolonádu přiléhající přímo k zámku. Posledním soukromým vlastníkem byl Albrecht Dubský, kterému byl zámek zabaven a později zpřístupněn veřejnosti. Na přelomu 60. a 70. let 20. století prodělala stavba výraznou rekonstrukci.
Zámek představuje monumentální, v jádru renesanční stavbu z 2. poloviny 16. století. Upraven byl v interiéru v roce 1614 a v pseudorenesančním slohu do roku 1880. Nachází se zde cenná barokní štuková výzdoba. Byla zde původní rezidence kláštera Hradisko. V roce 1945 byl zámek protiprávně vyvlastněn bankéři židovského původu Johannu Alexandru baron von Königswarter, který měl občanství Lichtenštejnského knížectví. Nyní je zámek majetkem státu a je veřejnosti nepřístupný, neboť se zde nachází Ústav sociální péče pro mentálně postižené ženy. Do dnešní doby ho nechal přestavět baron Moric Konigswarter v 80. letech 19. století. Je vroubený zámeckým parkem o rozloze 2,7 ha s 18 jehličnany a 62 druhy listnáčů. Pochází z 30. let minulého století. V roce 1880 byl park spojen se zámkem železným obloukovým mostem a byla provedena velmi citlivá, přírodní krajinářská kompozice. Vzácných dřevin najdeme v parku poměrně málo: tsuga kanadská, vzácná forma habru obecného s hluboce laločnatými listy, nahovětvec kanadský, liliovník tulipánokvětý, platan javorolistý, dub velkoplodý a kulturní forma lípy velkokvěté s nepravidelně vykrajovanými listy. Z průčelí zámku se nabízí pohled na náves jejímž středem dříve protékal nepatrný potůček. Náves tvoří dvě řady selských usedlostí těsně vedle sebe postavených ve směru silnice, která směřuje od západu k východu, aby na východním konci návsi, před branou zámeckého parku, náhlým, téměř 90stupňovým úhlem zabočila k jihu. V těchto místech se nachází sídlo obecního úřadu. Uprostřed návsi se nachází sousoší Jana Nepomuckého. Jde o velmi kvalitní práci z roku 1724. Před zámkem je socha Panny Marie s křížem.
Castle Šebetov
Zámek představuje monumentální, v jádru renesanční stavbu z 2. poloviny 16. století. Upraven byl v interiéru v roce 1614 a v pseudorenesančním slohu do roku 1880. Nachází se zde cenná barokní štuková výzdoba. Byla zde původní rezidence kláštera Hradisko. V roce 1945 byl zámek protiprávně vyvlastněn bankéři židovského původu Johannu Alexandru baron von Königswarter, který měl občanství Lichtenštejnského knížectví. Nyní je zámek majetkem státu a je veřejnosti nepřístupný, neboť se zde nachází Ústav sociální péče pro mentálně postižené ženy. Do dnešní doby ho nechal přestavět baron Moric Konigswarter v 80. letech 19. století. Je vroubený zámeckým parkem o rozloze 2,7 ha s 18 jehličnany a 62 druhy listnáčů. Pochází z 30. let minulého století. V roce 1880 byl park spojen se zámkem železným obloukovým mostem a byla provedena velmi citlivá, přírodní krajinářská kompozice. Vzácných dřevin najdeme v parku poměrně málo: tsuga kanadská, vzácná forma habru obecného s hluboce laločnatými listy, nahovětvec kanadský, liliovník tulipánokvětý, platan javorolistý, dub velkoplodý a kulturní forma lípy velkokvěté s nepravidelně vykrajovanými listy. Z průčelí zámku se nabízí pohled na náves jejímž středem dříve protékal nepatrný potůček. Náves tvoří dvě řady selských usedlostí těsně vedle sebe postavených ve směru silnice, která směřuje od západu k východu, aby na východním konci návsi, před branou zámeckého parku, náhlým, téměř 90stupňovým úhlem zabočila k jihu. V těchto místech se nachází sídlo obecního úřadu. Uprostřed návsi se nachází sousoší Jana Nepomuckého. Jde o velmi kvalitní práci z roku 1724. Před zámkem je socha Panny Marie s křížem.

Koupání

Lokace nabízí hned několik možností, kde se vykoupat.
Koupaliště Červenka leží 11 km vzdálených Boskovicích. K dispozici tam je rekreační bazén, plavecký bazén a dvouúrovňový bazén pro děti. V areálu najdete i dojezdový bazén, do kterého ústí čtyřproudová skluzavka a tobogán. V rekreačním bazénu se nachází chrliče vody, masážní lavice a trysky. Kromě vodních radovánek si lze v areálu užít i další sportovní aktivity, k zapůjčení je sportovní náčiní na petanque, badminton, stolní tenis, soft tenis, jsou zde 2 beach-volejbalové kurty. Lze si také půjčit lehátka a slunečníky. V celém areálu funguje wifi.
Swimming pool Cervenka
2285 Červená zahrada
Koupaliště Červenka leží 11 km vzdálených Boskovicích. K dispozici tam je rekreační bazén, plavecký bazén a dvouúrovňový bazén pro děti. V areálu najdete i dojezdový bazén, do kterého ústí čtyřproudová skluzavka a tobogán. V rekreačním bazénu se nachází chrliče vody, masážní lavice a trysky. Kromě vodních radovánek si lze v areálu užít i další sportovní aktivity, k zapůjčení je sportovní náčiní na petanque, badminton, stolní tenis, soft tenis, jsou zde 2 beach-volejbalové kurty. Lze si také půjčit lehátka a slunečníky. V celém areálu funguje wifi.
3 km daleko leží obec Suchý se stejnojmenným rybníkem o rozloze 6 ha. Přírodní nádrž nabízí travnaté udržované pláže s bohatou nabídkou občerstvení, písčité břehy u pláží, půjčovnu loděk i tobogán. Suchovský rybník je vyhlášený kvalitou své vody během celé letní sezony.
Suchý
3 km daleko leží obec Suchý se stejnojmenným rybníkem o rozloze 6 ha. Přírodní nádrž nabízí travnaté udržované pláže s bohatou nabídkou občerstvení, písčité břehy u pláží, půjčovnu loděk i tobogán. Suchovský rybník je vyhlášený kvalitou své vody během celé letní sezony.  
Nedaleko tenisových kurtů ve Velkých Opatovicích najdete koupaliště hned s několika bazény a kapacitou přes tisíc osob. Plavecký bazén je dlouhý skoro 17 metrů a relaxační dokonce 26. Pro ty nejmenší je připraven dětský bazén. Největší atrakcí je v Opatovicích nepochybně tobogan o délce 70 metrů, ale spoustu zábavy si užijete i na skluzavce. Až vám z plavání vyhládne, navštivte místní občerstvení.
Koupaliště Velké Opatovice
740 Na Zkratce
Nedaleko tenisových kurtů ve Velkých Opatovicích najdete koupaliště hned s několika bazény a kapacitou přes tisíc osob. Plavecký bazén je dlouhý skoro 17 metrů a relaxační dokonce 26. Pro ty nejmenší je připraven dětský bazén. Největší atrakcí je v Opatovicích nepochybně tobogan o délce 70 metrů, ale spoustu zábavy si užijete i na skluzavce. Až vám z plavání vyhládne, navštivte místní občerstvení.

Zábava

WESTERNOVÉ MĚSTEČKO Boskovice pro fanoušky divokého západu Unikátní a turisticky nejnavštěvovanějších místo jižní Moravy, které vás v první vteřině přenese do světa kovbojů a indiánů. Toto místo vás dostane svým autentickým prostředím a na své si přijdou jak malí, tak dospělí návštěvníci. V areálu parku se dále nachází indiánská vesnice a lanové centrum. Probíhají zde celodenní programy, na kterých zažijete spoustu zábavy. Navštívíte plno atrakcí jako jsou střelba z foukačky kmene zoolu, rýžování zlata či vyjížďka na koních. Občerstvit se můžete v saloonech, kde ochutnáte místní speciality. V obchůdku se suvenýry si zakoupíte třeba mystické kameny či bylinky. V celém areálu lze platit pouze Boskovickým dolarem.
Western town Boskovice, Ltd.
2402 Svatopluka Čecha
WESTERNOVÉ MĚSTEČKO Boskovice pro fanoušky divokého západu Unikátní a turisticky nejnavštěvovanějších místo jižní Moravy, které vás v první vteřině přenese do světa kovbojů a indiánů. Toto místo vás dostane svým autentickým prostředím a na své si přijdou jak malí, tak dospělí návštěvníci. V areálu parku se dále nachází indiánská vesnice a lanové centrum. Probíhají zde celodenní programy, na kterých zažijete spoustu zábavy. Navštívíte plno atrakcí jako jsou střelba z foukačky kmene zoolu, rýžování zlata či vyjížďka na koních. Občerstvit se můžete v saloonech, kde ochutnáte místní speciality. V obchůdku se suvenýry si zakoupíte třeba mystické kameny či bylinky. V celém areálu lze platit pouze Boskovickým dolarem.